pátek 13. července 2012

Knihy jako osud

Knížky, knížky, knížky..Celý život se kolem mě točí..ať už to bylo u rodičů v krámu nebo teď v mém zaměstnání. Je to láska, vášeň a dost možná i úchylka. Kdo jiný může s opojným vzdechem nasávat pachy z knížek a hladit láskypně vazbu kousků svázaných v kůži, než milovník knih či knihkupec.


úterý 10. července 2012

Matčin portrét v americkém rámu - Miklós Vajda

Včera jsem dočetl další zajímavou knížku. Jedná se o memoárový román maďarského spisovatele Miklóse Vajdy Matčin portrét v americkém rámu. Vydalo nakladatelství Havran, které má na svědomí také mnou již recenzovanou knihu Krysiáda (článek zde).


pátek 29. června 2012

Green Day - Like A Rolling Stone (Bob Dylan cover)

Vždycky jsem byl tak trochu vysazenej na cover verze známých hitů. Většinou se totiž jedná o prznění něčeho, co se již podařilo vytvořit dokonalým (či téměř dokonalým). Neříkám, že všechny covery jsou špatný. Některý přinesou opravdu povedenou novou tvář písně, která mě jinak moc nebrala. Ale jak často se to stává?
Like a Rolling Stone od Boba Dylana je tak známá písnička, jak jen může být. Ne nadarmo zvítězila v anketě časopisu Rolling Stone o nejlepší skladbu všech dob (článek tady - Like A Rolling Stone - Bob Dylan). Proto jsem se trochu bál, když jsem narazil na cover tohoto songu, zvláště pak když ho mají na svědomí moji oblíbení kaliforňané Green Day. Přece jen si nechcete kazit dojem o své oblíbené kapele. Naštěstí se tak nestalo. Vyklubala se z toho pecka, která má něco do sebe. Samozřejmě je hodně jiná než originál, ale rozhodně neurazí a má slušnej šmrnc. Jak nemám rád covery, tak tento mi nevadí. Co by tomu řekl Bob Dylan? Myslím si, že kdyby se měl vyjadřovat ke všem coverům svých písniček, tak by celej život nedělal nic jinýho :-)




středa 27. června 2012

Nepřítel soudruha Stalina - Recenze

Po čase vám zase přináším něco z toho, co jsem v poslední době přečetl. Tentokrát jsou to drsné vzpomínky na dětství strávené mezi léty 1940 - 1946 v Kazachstánu.


pondělí 25. června 2012

Závan mládí z Kalifornie - Emily's Army!

Kluci z Emily's Army jsou opravdu ještě mlaďoši, kteří mají celou svojí hudební kariéru před sebou, ale pokud budou pokračovat stejnou tendencí, jakou předvedli na jejich prvním albu Don't Be A Dick, nemusí se bát neúspěchu.


středa 20. června 2012

The Offspring - Days Go By - Recenze

Tak tu máme nové album The Offspring. Je na co se těšit? Těžko říct. I když bylo uváděno, že na nové desce kluci experimentují a předvedou nám různé zvuky a neotřelé nápady, nemám z toho takový pocit. Až na pár písní, které jsou opravdu "jiné", se dle mého názoru nic nezměnilo. A to že jsou jiné, ještě neznamená, že jsou dobré..


úterý 19. června 2012

Walrus Paul McCartney!

Když vidím Paula McCartneyho, tak si říkám, že 70ka opravdu není žádnej věk! Někdo tak vitální a stále si udržující vysokou kvalitu tvorby, se jen tak nevidí. Vždycky si rád poslechnu jak jeho sólovou tvorbu, tak písně z doby, kdy zeměkouli vládli The Beatles.

 

 Happy Birthday Paul!!



čtvrtek 14. června 2012

Nová deska Green Day? Budou dokonce tři!

Od posledního alba Green Day 21st Century Breakdown uběhly již tři roky. Řekl bych, že po všech koncertních šňůrách by si fanoušci zase zasloužili něco novýho (nepočítám živák Awesome as F**k).

zdroj: facebook.com/GreenDay

čtvrtek 7. června 2012

American Idiot - Deska, která mě navždy dostala

Myslím si, že hodně lidí má nějakou desku nebo alespoň písničku, která ho ovlivnila, a kterou si s sebou ponese, když ne celý život, tak alespoň jeho podstatnou část. I já takovou mám. Je jím American Idiot od kalifornských Green Day.


pondělí 4. června 2012

The Offspring - Days Go By

Po dlouhé době (3roky) tady máme nový singl americké partičky The Offspring a k němu byl natočen i videoklip. Days Go By je předzvěstí nové desky stejnojmeného názvu, která by měla vyjít na konci června.
© facebook.com/offspring

sobota 2. června 2012

Devět životů Otto Katze - Jonathan Miles

Tak tu máme další knihu, kterou bych vám rád přiblížil. Jmenuje se Devět životů Otto Katze a napsal ji Američan Jonathan Miles. Dnes to nebude žádné lehké čtení, což ovšem neznamená, že by nebylo zajímavé.


středa 30. května 2012

Krysiáda - Nicolae Rusu

Dneska pro vás mám tip na hodně dobré čtení. Krysiáda, autora Nicolae Rusua, je knihou, kterou jsem přečetl již před nějakou dobou, ale dnes jsem si na ni náhodou vzpomněl a chtěl bych vám jí přiblížit. Vydalo nakladatelství Havran v roce 2011.



neděle 27. května 2012

Václav Neckář - Dobrý časy - Recenze

Tak jsem se konečně i já dostal k poslechu nového alba Václava Neckáře - Dobrý časy. Ze všech možných stran se na něj valí pochvalná kritika, tudíž jsem byl zvědav, jestli je opravdu tak dobré, jak ho média prezentují. A věřte mi, že je!


úterý 22. května 2012

Foo Fighters - Wasting Light - Recenze

Tak jo. Před nějakou dobou jsem tu recenzoval desku Echoes, Silence, Patience and Grace. Taky jsem říkal, že jsem si ještě neposlechnul poslední věc - Wasting Light. Tak už k tomu konečně došlo a tady jsou moje dojmy.

pondělí 21. května 2012

Buty - Duperele

Tak se nám po šesti letech schyluje k nové desce ostravské skupiny Buty. Musím říct, že poslední album Votom mě moc nenadchlo, a tak jsem zvědav jak a jestli se Buty za tu dobu nějak změnili. Nové placky s názvem Duperele se dočkáme již 25. května. Dneska jsem si poslechl na internetu pár ukázek z chystaného alba, tady jsou moje dojmy:

1.) Včil - začíná docela chytlavým popěvkem, ale zpěv nic moc..Nejde příliš rozumět textu (alespoň já pořádně nerozumím). Jasné, z tak krátké ukázky (1 minuta) toho moc nevyposloucháte, ale snad se z toho vyklube pohodová píseň, jakou se zatím tváří.
2.) Sestra - další píseň v příjemném tempu. Text nic náročného, ale zdá se, že by to mohlo fungovat.
3.) Píseň práce - asi nejlepší kousek ze všech pěti ukázek! Dobrý rytmus, text se mi taky líbí. Pohodovka, která mi připomíná písničky z alba Rastakayakwanna, a to mám moc rád.
4.) Ping pong - hudebně povedené, text mi přijde slabší, celkem bez nápadu. Uvidíme co se z toho vyvrbí.
5.) Nad papírem II. - píseň o těžkosti psaní? Částečně asi ano..Zní to dobře, ovšem nic co by mě na první poslech uchvátilo.

Z těchto pěti ukázek je podle mého názoru slyšet, že hudebně jsou na tom Buty stále dobře. Co se týče textu, tam je to již trochu horší. Někdy mi přijde lehce fádní a bez nápadu a šťávy. Ale nechme se překvapit. Třeba z toho bude pěkná pohodová deska, kterou bych si od Buty moc přál slyšet.

Ukázky si můžete poslechnout zde: Buty - ochutnávka z nového alba 


neděle 20. května 2012

Dojmy z veletrhu Svět knihy 2012

Tak nám skončil Svět knihy 2012. Byl jsem na něm poprvé a hned v roli prodávajícího, jak již bylo zmíněno v jednom z předchozích článků. A moje dojmy?
1.) Abych se přiznal čekal jsem možná i víc lidí. Nějak mě všichni utvrzovali, že jsou to davy, masy, plynoucí řeka atd. Nedá se říct, že by přišlo málo návštěvíků, ale že by bylo narváno "až po strop" to si nemyslím. Možná i tím, že jsme měli stánek spíše na konci celého křídla a tam bylo celkem volněji. Chvílemi jsem se pohyboval i ve středu celého komplexu výstaviště, ale nijak hrozné mi to nepřišlo.
2.) Jedná se určitě o dobrou prezentaci podniku. Lidem se dostane do podvědomí, že nějaký Antikvariát Beneš z Plzně vůbec existuje. A pak taky rozdáte spoustu kontaktů a doufáte, že se v dobré obrátí :-)
3.) Co bylo nesnesitelné? Vedro! V levém křídle, které je pod plachtou bylo opravdu nesnesitelně už od rána (snad kromě čtvrtka).
4.) Jinak účast na veletrhu z řad vystavujících byla opravdu hojná. Spousta nakladatelství malých i velkých, jak plochou stánku, tak třeba významem. Některé prezentace mi přišly až megalomanské - viz. Albatros, který měl opravdu obrovskou prodejní plochu a navíc ještě kavárnu a autorský sál.
K vidění jsou různá raritní vydání knih, autorská čtení nebo třeba spousta podpisových akcí.
5.) Nespornou výhodou této akce je jistě i fakt, že máte možnost potkat se se spoustou známých lidí. Já jsem viděl Ivana Krause, Jana Potměšila, Romana Vaňka - velmi milý pán, Jiřího Gruntoráda a spoustu dalších.

Ze Světa knihy nejsem ani vyloženě nadšen ani zklamán.Je pro mě místem, kde potkám staré přátele, které jsem již dlouho neviděl, firma si udělá nové kontakty a já se mohu něčemu novému přiučit v našem řemeslu :-)



Náš stánek těsně před zahájením.

sobota 12. května 2012

Wish You Were Here

Co může být krásnějšího, než si poslechnout tuhle úžasnou nahrávku Pink Floyd z LP desky?






středa 9. května 2012

Pochvala

Když vás někdo pochválí za to jak píšete, jste určitě rádi.

úterý 8. května 2012

Foo Fighters - Echoes, Silence, Patience and Grace - Recenze

Přiznám se, že s hudbou Foo Fighters jsem se poprvé pořádně střetl až při vydání jejich předposledního alba Echoes, Silence, Patience and Grace (dále jen ESPaG). Jejich poslední desku Wasting Light jsem si ještě neposlechl. Docela ostuda. Každopádně šla hudba této americké partičky nějakou dobu mimo mě. A to prosím poslouchám celkem hojně Nirvanu, tudíž by u mě mohla vzniknout mezi těmito kapelami jakási kontinuita (Dave Grohl - bývalý bubeník Nirvany, nyní frontman Foo Fighters).



sobota 5. května 2012

Let it be

Co se vám honí hlavou když slyšíte Pink Floyd? Beatles? The Who?
Vybaví se mi psychedelie, svoboda, zmar, válka ve Vietnamu, LSD, atmosféra, která stojí za to, aby ji člověk zažil..Možná se řekne "zlatá šedesátá", ale nevím, jak moc zlatá byla pro mladý kluky z Ameriky, kteří museli narukovat, aby válčili na druhý straně světa.. Drogové večírky střídané s koncerty, holky v pár kusech látky.. Částečné uvolnění poměrů v tehdejším Československu, následná okupace vojsky Varšavské smlouvy, konec ideálů..A day in the life, absurdita, směšnost, tragédie, hašiš, mašinérie, osvobození, nezávislost, vzdor, nepřekonatelná hudba, Revolution, Woodstock, sex, litry vína..
Asi bych to zažít chtěl, nevím tedy jestli v Československu, ale zase představa toho, že narukuju do války je strašná..
60 a 70. léta jsou podle mě (spolu s 90. léty) nejdůležitějšími roky ve vývoji hudby a to bych zažít chtěl!

čtvrtek 3. května 2012

Mezinárodní veletrh Svět Knihy 2012

Svět knihy 2012 se blíží. Od 17. do 20 května se můžeme na výstavišti v Holešovicích těšit na spoustu nových knížek. Ale tento rok to nebudou jen nové knížky! Ano, chystá se i sekce antikvariátů a já se na to moc těším! I z toho důvodu, že budu na této akci přítomen jako jeden z vystavujících. Spolu s mým tátou budeme mít stánek, který bude prezentovat náš rodinný podnik - Antikvariát Beneš, který má kamennou pobočku v Plzni.
Jsem docela zvědav jak budou lidé na veletrhu reagovat na antikvarní knihy. Jestli budou rádi, že si můžou najít něco, co třeba dlouho hledají, nebo jestli si koupí jen tak pro radost nějakou knihu, která se jim bude líbit. Přece jen antikvární knihy jsou mnohdy levnější než ty nové a lidé často hledí právě na ceny zboží. Těším se na to, že uděláme lidem radost knihami, které si pamatují z dětství nebo ze svých mladých let.
Náš antikvariát vám můžou přiblížit i tyto webové stránky: http://antikvariat-benes.cz/
Jsem opravdu zvědavý na průběh tohoto veletrhu a těším se, že se s některými z vás v Holešovicích uvidím :-)

Takže - Ať žijí knihy!


Kamenný obchod v Plzni
                                     

středa 2. května 2012

Tohle z vás zbyde v komunismu


Část památníku obětem komunismu, Praha Petřín
Autor - Olbram Zoubek

úterý 1. května 2012

Karel Hvížďala - Prostory a dialogy Evy Jiřičné - Recenze


Již při čtení této publikace jsem byl rozhodnut, že vám jí musím zpětně přiblížit. Karel Hvížďala zpovídal známou českou architektku Evu Jiřičnou a rozhovor publikoval jako knihu s názvem Prostory a dialogy Evy Jiřičné. Netřeba podotýkat, že Karel Hvížďala je český novinář a spisovatel. Známý je například jeho rozhovor s Václavem Havlem – Dálkový výslech.
Kniha je rozdělena zhruba na dvě části. V té první se podíváme na dětství, které neměla Eva Jiřičná příliš jednoduché, ale to neznamená, že by na něm neviděla hlavně to pozitivní a nebyla za něj ráda. Díky malé rodinné firmě svého strýce nebyl její kádrový posudek zrovna nejlepší. Přesto se dokázala dostat na studia na ČVUT a AVU. Během stáže v Anglii jí bylo v roce 1968 sděleno, že její návrat do Československa je nežádoucí a že byla v nepřítomnosti odsouzena k 3 rokům vězení.
V této části je velkým tématem i vztah Evy Jiřičné a Jana Kaplického. Rozhovor přináší podrobný popis Janovy povahy a jeho životních priorit. Je zde přiblížena také kauza Národní knihovny, navržené právě Janem Kaplickým. Je s podivem, že nikomu nevadí ostuda, kterou si Česká republika a její společnost udělala. Naprostá demagogie politiků a úředníků, která zabránila stavbě Kaplického knihovny, mě rozhodně v klidu nenechává.
Rozhodně zajímavý je též popis vtahů Evy Jiřičné s její maminkou a tatínkem. Dozvíme se hodně o tom jací to byli lidé, co dělali a jaké měli životní priority.
V druhé části knihy máme možnost vidět, jaké priority má při práci Eva Jiřičná. Jak pracuje s prostorem, jaké materiály nejraději používá, či jak je důležitá komunikace a práce se samotným zákazníkem. Dozvíme se, že vše je vlastně o dialogu architekt – zákazník. Poznáme také, jak se rodily některé stavby Evy Jiřičné – např. přestavba kostela sv. Anny v Praze.
Tato publikace mě naplnila optimismem, novou energií a elánem. Na příkladu Evy Jiřičné můžeme vidět, čeho se dá dosáhnout pomocí píle, neustálého sebevzdělávání a pokory. Velmi si jí vážím. Je pro mě ztělesněním odvahy, inovace, píle a optimismu. Její otevřenost a přirozená inteligence jsou věci, které se dnes již málo vidí. Kniha Karla Hvížďaly mi udělala nevídanou radost!

neděle 29. dubna 2012

Potěšení je na mé straně

 Jistě to většina z vás zná. Při nákupech oblečení strávíte někdy i hodiny v různých interiérech nepřeberného množství obchodů. Zkuste si vzpomenout, kdy vás naposledy některý interiér nebo jeho prvek zaujal natolik, abyste si řekli, že se vám to líbí, nebo že jste tím přímo uchváceni. Mně se to po dlouhé době stalo! Byli jsme nakupovat v jednom obchodním centru v Praze. Klasická situace.. Nemůžete si vybrat, nic vám nesedí, všechno si zkoušíte pětkrát a výsledek nikde. Při naší honbě za úspěchem jsem narazil na něco krásného. A nebylo to oblečení! V nejmenovaném obchodě úplně až vzadu to viselo. Tohle svítidlo upoutalo moji pozornost naprosto okamžitě. Dlouho jsem chodil kolem něj dokola a prohlížel si ho. Pravdou je, že prodavačka se tvářila poněkud neklidně, ale to co leželo pod tímto lustrem, rozhodně nemohlo vzbudit tolik mojí pozornosti jako právě onen zdroj světla.
 Klasický kruhový koncept není ničím zvláštním. Ale spojení kovu a skla je mi velmi sympatické. Je to určitě směr, kterým by se měla práce se sklem i kovem ubírat. Jak nádherně může působit kombinace skla a oceli, nám ukázala již Eva Jiřičná. Její sklo – ocelové schodiště ve Victoria and Albert Museum v Londýně z roku 2007 je naprosto úchvatné. Proto mě potěšil tento lustr, který sestává z kovového kruhu, na kterém jsou různě dlouhé a různě zahnuté válcovité skleněné prvky (viz obrázek). Na kovovém kruhu jsou umístěny vedle sebe žárovky, a to tak aby nebránily vyniknutí skla – jsou za skleněnými válci. Válce jsou zakončené koulí, což na mě působí efektem stékající vody – kapek. Nejdříve jsem si myslel, že je to celé poněkud přehnaně mohutné. Ale po důkladnějším prohlížení jsem zjistil, že celý lustr je zavěšen asi na třech ocelových lankách. Moc se mi tato koncepce líbí. Celé takto řešené uchopení jakoby odhmotní spodní část lustru a dodá potřebnou vzdušnost a lehkost. Byl jsem opravdu mile překvapen.
 Je možné, že je to sériová výroba. Možná je to originální designový kousek. Ať už je to cokoliv, je to pěkné a já jsem byl potěšen tímto zážitkem v místech, ve kterých bych to možná ani nečekal.

P.S. Omluva za kvalitu fotky, můj mobil toho víc nedokáže :-)

čtvrtek 26. dubna 2012

Návrat hrdiny

Vzpomínám na dobu, kdy jsem byl ještě dítě. Každý z nás měl tehdy nějakého toho hrdinu. Byl to náš předobraz statečnosti, úspěchu a božství. Pamatuji si třeba na to, jak jsme sledovali a doslova hltali všechny závody Formule 1. Ten Němec v červeném Ferrari byl pro mnohé ztělesněním našich snů, hrdinou který přitahoval naši pozornost. Většina z nás chtěla být jako on. Při našich nekonečných závodech na kolech jsme se předháněli s vervou Schumacherovi vlastní. Bojovali jsme o to, kdo ponese „prapor“ s jeho jménem a jménem legendární stáje Ferrari. Když jsem k Vánocům dostal své první horské kolo, bylo to jako zjevení. Tehdy jsem možná ještě nemohl docenit jeho červenou barvu. To až za chvíli! Při všech těch závodech jsem si mohl hrát právě já na „Schumiho“, vždyť mé kolo bylo vyvedeno v barvách stáje z Maranella, za kterou legendární Němec jezdil. Schumacher byl hrdina, předmět našich hádek, rvaček a postava z mnohačetných plakátů a samolepek v našich pokojích. Proto mé srdce před nedávnem radostně poskočilo, když jsem se dozvěděl, že sedminásobný mistr světa se do F1 vrací. Můj hrdina byl zpět! Ano, již to není to, co to bývalo. Nevyhrává každý závod s náskokem alespoň půl kola. Dokonce nevyhrál od svého návratu ještě ani jeden. Ale co, mě to nevadí. V mých očích je to stále můj dětský hrdina a idol a já mu stále držím palce, jako tomu bylo před lety. Holt starého psa novým kousků nenaučíš. A jestli si se mnou někdo chce dát závod na kole, tak jsem Schumacher, aby bylo jasno! A proto: Kdo byl váš dětský hrdina? Myslíte si, že i dnešní děti mají hrdiny takovéhoto typu, jako jsme měli my?