Foo Fighters - Wasting Light - Recenze

Tak jo. Před nějakou dobou jsem tu recenzoval desku Echoes, Silence, Patience and Grace. Taky jsem říkal, že jsem si ještě neposlechnul poslední věc - Wasting Light. Tak už k tomu konečně došlo a tady jsou moje dojmy.

Na začátek - není to deska, která se mi líbila hned (až na některé písničky). Tohle mi prostě chvilku trvalo než jsem dostal do hlavy. Ale stojí to za to!
Mám pocit, že celkem málokdy nastane situace, kdy je druhá polovina alba lepší než ta první. U Wasting Light mi to ale tak přišlo. Při prvním poslechu jsem ze začátku nebyl nijak nadšený..Ne že by písničky neměly spád, ale postrádal jsem nějaký větší nápad a překvapení. Přišlo mi, že jde o klasické rockové pecky, ale bez ničeho nového. Z první čtyřky skladeb je asi jednoznačně nejlepší otvírák alba Bridge Burning. Ale jak říkám na první poslech mě začátek lehce zklamal. Propadákem je zatím u mě song White Limo. Nemám rád uřvaný písničky, ve kterých zpěváci téměř zvracejí. Na mě je to prostě moc "metalový".
S písničkou Arlandria se album v mých uších láme. Začínají tu být potenciální hity a věci, které chcete poslouchat znovu a znovu. Super atmosféra, přímočarost, charismatický Dave Grohl vám nedá odpočinout a občas něco chytne za srdce, třeba jako skladba These Days. Ta u mě stojí hodně vysoko spolu s Back & Forth  či Walk jakožto konečným úderem do vaší hlavy. Prostě druhá půlka desky je pro mě něčím, co jsem od Foo Fighters očekával a tudíž jsem rád, že jsem se dočkal :-) I přes pro mě pokulhávající začátek je Wasting Light pořádná rocková nálož, s kterou se určitě nudit nebudete. Butch Vig (Nirvana, Green Day) jako producent na tom má jistě taky svou zásluhu. Za mě 7,5 z 10. Užijte si to!