Eugeniusz Iwanicki byl spolu se svou sestrou a matkou vystěhován z Polska. Pro Stalina se stali nepohodlnými a za to byli potrestáni právě odsunem, Eugeniuszovo otec vězením v lágru na Soloveckých ostrovech. Po uplynutí jeho trestu se k rodině v Kazachstánu připojil.
Jestli chcete vědět jak vypadal život ve Stalinem ovládaném státě, když jste byli nepohodlným prvkem společnosti, pak tuto knihu vřele doporučuji. To co malý Eugeniusz spolu se svou rodinou prožil, se jen tak něčemu nevyrovná. Hlad, všeobecné strádání, boj o život, plnění plánů v kolchozech, život ve vesnici uprostřed kazašské stepi, všudypřítomná smrt. Hlavně právě otázka života a smrti dokáže čkolvěka dokonale šokovat. Donutí vás k zamyšlení fakt, že se malé dítě téměř každý den dívá smrti přímo do očí, bojuje o cokoliv k jídlu a zažívá šikanu ze strany sovětských úřadů. Místy je ve vyprávění možno vypozorovat i prvky humoru, ale ten je vždy hned vystřídám dalším šokem. Vzpomínky jsou to syrové, místy šokující, ovšem velmi čtivé. Pokud se někdo zajímá o zločiny stalinského Ruska, o jeho historii a osudy nepohodlných lidí, kterých bylo opravdu hodně, pak je to kniha právě pro něj.
Je zvláštní sledovat dnešní společnost a zároveň číst něco takového. Vede to k zamyšlení, jak je vůbec možné, že se děly takovéto věci.
Vydalo Naše Vojsko, 2012
Žádné komentáře:
Okomentovat